Náš první vrh- vzpomínání k prvnímu výročí narození
Jak jsme ke štěňátkům přišli
Na jaře roku 2009 jsme si přivezli z Chrudimi Dorotku. Byl to vyhublý nervozní uzlíček. První dva roky svého života strávila zřejmě částečně na řetězu u boudy a pak zavřená někde na zahradě u domu, kde nikdo nebydlel. Měla za sebou evidentně základní výcvik, vodítko ale považovala za věc na bití.. Rychle si u nás zvykla, hned první noc pochopila, že nejlepší vyspání je v obýváku na gauči. První týdny se hltavě vrhala po jakémkoliv jídle, přibývala na váze a uklidňovala se. Asi po dvou měsících mě na ní připadlo cosi divné- začaly se jí nalívat struky a došlo mi, že její bříško je poněkud jinak tlusté než stravou (podotýkám, že jsme měli doma dřív vždy pejsky a s březostí jsem neměla vůbec žádné zkušenosti). Honem jsme mazali k našemu panu veterináři a ten nám s úsměvem oznámil, že Dorotka bude každým dnem rodit a že jich má v bříšku požehnaně. Během 24 hodin se nám podařilo sehnat porodní bednu a vše potřebné pro mrňata a rodící mámu. (Jaké štěstí, že jsem o vlastních štěňátkách už nějakou dobu snila a teorii jsem měla naštudovanou.) Večer 15.4. bylo vše připraveno a v noci už bylo evidentní, že se Dorotka připravuje k porodu. Porod byl hladký a narodilo se nám osm rozkošných mimin.
Odborná literatura píše, že v prvních dnech života mrňat nemá chovatel moc práce. To ale neznají naší Doroty. Tu mateřské povinnosti vůbec nezajímaly. Mlíčka měla dost, ale trpělivosti málo. Jen co se mi podařilo umístit všechny malé na struky, zaštěkal venku pes a Dorka byla na nohách. Podezřívala jsem i Betty, že se jí nelíbilo kolik času trávím zavřená v pokoji s „těma příšerkama“ a pochopila, že když v obýváku zaštěká, Dorka vylítne. Takže kojení u nás probíhalo tak, že jsme leželi s Dorotkou v bedně a drbali ostošest.
Desátý den jsem zjistila že kluk co se narodil chvíli před polednem (žluťásek-se žlutou stužkou) nepřibral. Pan doktor nám radil krmit samostatně a uvidíme. Jak se štěňátka začala pomalu stavět na nohy, bylo víc a víc evidentní, že není něco v pořádku. Na radu veterináře jsme začali s rehabilitací, udělali jsme malou rampičku, závěs aby musel dávat nožičky pod sebe, cvičili jsme i ve vodě. Zpočátku se zdálo že se žluťásek snaží, že se stav zlepšuje. Brzy jsem ho musela dát od sourozenců, oni po něm šlapali a z něj, jak nemohl běhat se stával agresivní tvoreček. Tak jak malí začali už žrát z mističek, musela jsem žluťáska krmit rukou, potřeboval ve dne v noci péči co tři hodiny- omýt od výkalů a nakrmit.. Byla jsem z toho zoufalá, náš veterinář mu dával pořád šanci. Když nám malý jeden víkendový den přestal přijímat potravu, objednala jsem se na veterinární kliniku ve Stodůlkách. Cesta v parném dni z Varů do Prahy nebyla nic příjemného, bála jsem se aby nebyl žluťásek dehadratovaný, jaké bylo ale naše překvapení, když nám v recepci oznámili, že ač objednaní na určitou hodinu, musíme počkat několik hodin v čekárně plné nemocných psů. Jako náhradní variantu jsme zvolili kliniku na Zbraslavi, kde se nás okamžitě ujali. Zluťásek dostal dvě podpůrné injekce a šanci ještě bojovat. Situace ale nezlepšovala, spíš zhoršovala, proto jsem se na konci osmého týdne rozhodla a vyrazila na jeho poslední cestu..
Jací jsou a jací byli:
Bohoušek- byl to můj mazánek, kdybych nevěděla, že si OPRAVDU NENECHÁM žádného štěníka …..
http://www.youtube.com/watch?v=bvCBkDjF3fs
S majiteli jsem byla v kontaktu, fotky posílali. Věděla jsem, že se rozvádí a nabídla jakoukoliv pomoc. Třeba že si dočasně Bohouška vezmu k nám apod.. A pak kouknu na inzerci na „celysvet“ a tam útulek Teplice štěně BSP a Bohouškova fotka. V útulku jsem se setkala s milými vstřícnými lidmi a protože o něj byl velký zájem, dohodla jsem se s nimi o okamžitém umístění novým majitelům (samozřejmě jsem ho ihned jela zkontrolovat..).
Fotka z Vánoc 2009 kdy už přerostl svého berňáckého kamaráda s kterým teď žije ve smečce:
Další smutný osud- Jeryk- nejkrásněji vybarvený naprosto symetricky, jen pigmentace čumáčku mu trvala déle než ostatním. Ač bydlel nejblíž od nás, nedostala jsem informaci o jeho zdravotních problémech ve třech měsících a nemohla jsem pomoci..
http://www.youtube.com/watch?v=9oRniyPHxW0
A teď to veselejší
Týna-holka kytička, malá sportovkyně.. http://www.youtube.com/watch?v=hjUAFLMU4ic
Zůstala plná energie- vyfotit jí je opravdu problém
Cipísek s malou bílou kytičkou na zátylku, nevětší kamarád Týny, pořád spolu něco vyváděli http://www.youtube.com/watch?v=Bf_rKcD-tzQ
S Cipískem máme dohodnuté setkávání každý rok na "berňáckém srazu" na Řípu ..
Dorka, největší holčička, která pořád soutěžila s Bohouškem kdo bude větší.. Nejlíp zbarvená holka http://www.youtube.com/watch?v=a3A1uXtxQSE
Bady, náš kňoura, který byl u nás nejdýl... http://www.youtube.com/watch?v=Ts83r260rbg
Bady (sedící) s mámou Dorotkou a tetou Betty ve věku jednoho roku:
Mia naše nejmenší, vždycky připravená se pomazlit...
http://www.youtube.com/watch?v=OspI9A3QdDo
Závěrem
Opravdu mi není jasné proč lidé odmítají nezištnou pomoc, kterou jim člověk nabízí a nechápou, že pokud jsem chovatelem, cítím se za život těch malých zopovědná..
Takže moje ponaučení: budoucí majitele vybírat ještě důsledněji
Už nikdy štěňátka bez PP (lidé si bohužel často váží jen toho za co víc zaplatí)
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den,
podle mě (konzultovala jsem to s několika vetrináři prostřednictvím Komory veterinárních lékařů České republiky)nese vinu na smrti Jerryka veterinář, ke kterému jste přijeli jako první, tuším že jste jmenovali MVDr.Valnohu z Ostrova. Otrava se dá řešit, ale čas je to nejdůležitější..Kvalita veterinární péče v menších městech je bohužel často šílená. Tou svojí poznámkou jsem chtěla vyjádřit zoufalství jaké jsem měla a pořád mám, že jsem nemohla pomoci (zkušenosti se špatnými veterináři mám bohaté, naštěstí žádná nekončila smrtí).
Jsem ráda, že máte nového hafana a přeju mu hlavně zdraví a kdybyste někdy něco potřebovali, obraťte se na mě.. ;-)
Vzpomínka na Jerrynka
(Kateřina Sieglová, 3. 5. 2010 13:18)
Dobrý den,
moc mě mrzí, jak to dopadlo s Jerrynkem. Doteď jsem se s tim nevyrovnala a moc mě bolí, co si tu čtu. Milovala jsem ho nadevše a s jeho smrtí jsem se ještě nesmířila. Poté, co jerrynek onemocněl jsme s nim jezdili skoro každý den k veterináři a vyzkoušeli jsme jich i víc..Nakonec se zjistilo, že ho někdo otrávil. Byl totiž přes den na zahradě a v Abertamech to bohužel nebyl jediný pes, který v této době umřel. Nechápu lidi, kteří dokážou otrávit tak krásného pejska...
Teď máme Badyho..je to taky berňák, ale už to neni muj Jerry. Mám ho taky ráda, ale úplně jinak...Jerrynek byl krásnej, chytrej a byl to muj miláček.
Moc mě to mrzí.
Jerrynek..upřesnění
(Petra Tomšejová, 3. 5. 2010 13:44)